Všetko pre naše psíky

Celkový vzhled a charakteristika : Budí dojem síly a důstojnosti, přičemž síla je spojena s rychlostí. Hlava je nesena hrdě. Pro plemeno je východní, orientální výraz. Afgánský chrt se dívá jakoby „skrz“ člověka. Chování má zdrženlivé, ale s jistou náruživou nespoutaností.

Hlava a lebka: Dlouhá, silná, se zřetelně vyznačeným týlním hrbolem. Dlouhá čenichová partie se silnými čelistmi a nepatrným stopem. Dobře vyvážená lebka pokrytá dlouhou srstí. Přednost má černý nos, u světlých psů je přípustný i nos játrově zbarvený.

Oči:Přednost se dává tmavým očím,zlatý odstín však není diskvalifikujicí. Jsou téměř trojúhelníkové, uložené mírně šikmo od vnitřních k vnějším koutkům.

Uši: Nízko a široce vzadu na hlavě nasazené, těsně přiléhající. Pokryté dlouhou hedvábnou srstí.

Chrup: Silné čelisti s perfektním, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená horní řezáky bez mezery přesahují přes dolní, přičemž zuby jsou kolmo zasazené v čelisti. Klešťový skus je přípustný.

Krk: Dlouhý ,s hrdě nesenou hlavou.

Hrudní končetiny:  Dlouhá, šikmá lopatka,dobře osvalená, silná, nesmí působit těžce. Předloktí rovné, se silnými kostmi. Při pohledu zepředu v jedné linii s lopatkou.Lokte pevně přiléhající k hrudníku.

Trup: Hřbet rovný, přiměřeně dlouhý, dobře osvalený. Záď mírně spadající ke kořenu ocasu. Bedra rovná, široká, spíše krátká. Kyčelní kosti dosti vystupující, široce vzdálené od sebe. Znatelně klenutá žebra a hluboký hrudník.

Pánevní končetiny: Mohutné, dobře formované, se správně zamhlenými koleny. Velká vzdálenost mezi kyčlemi a hlezny a přiměřeně krátký odstup mezi hlezny a tlapou. Paspárky mohou být odstraněny.

Tlapy hrudních končetin: Silné a velké, stejně dlouhé jako široké, pokryté dlouhou srstí, klenuté prsty. Záprstí dlouhé a pružné, polštářky pevně stojí na zemi. Tlapy pánevních končetin dlouhé, ne tak široké jako u hrudních končetin, pokryté dlouhou hustou srstí.

Pohyb: Plynulý, stylově ušlechtilý.

Ocas: Nepříliš krátký, nízko nasazený, na konci jednoduše zakroužený. V pohybu vysoko nesený. Málo osrstěný.

Osrstění: Dlouhá hedvábná srst na žebrech, hrudních i pánevních končetinách i na slabinách. U dospělých psů na ramennou a sedle krátká a hustá. Na hlavě od čela dozadu tvoří dlouhá srst zřetelnou kštici. A čenichové partii je srst krátká. Uši a končetiny jsou dobře osrstěné. Srst musí být splývavá.

Zbarvení: Všechny barvy a kombinace jsou přípustné.

Velikost: Ideální výška pro psy 68-74 cm, pro feny 63-69 cm    

Vady: Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být posuzována jako vada a její hodnocení má být v přesném poměru se stupněm odchylky.

Poznámka: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá a plně v šourku sestouplá varlata.

Povaha afgána je samostatnou kapitolou, jelikož se  liší od ostatních plemen. Nesmíme si plést afgána s vlčákem. Není proto vyjímkou, že ti kdo toto plemeno neznají, je často označují za hloupé, neposlušné a nezvladatelné. Avšak majitel afgánského chrta by vám o svém miláčkovi řekl úplně něco jiného.

Jakou má tedy afgán povahu??

Je důstojný, nepřístupný, záhadný, ale také oddaný, chápavý, temperamentní a velice rychlý. Musíte však také počítat s jeho někdy až přílišnou tvrdohlavostí a neposlušností. K cizím lidem může být nedůvěřivý a zdrženlivý (ale není to pravidlem).  Afgán rozhodně není  pes pro každého. Ti, kteří si myslí, že z něj udělají "vycepovaného" psíka, který je na slovo poslechne, většinou spláčou nad výdělkem. Afgán si velmi rád dělá, co chce.

Při výchově musíme vycházet z toho, že afgán byl celé věky vychováván k samostatnosti, k samostatnému rozhodování a i přes dlouhou dobu, kdy se stal psem společenským a má páníčka, který chce o všem rozhodovat sám, nehodlá se smířit s tím, že by se stal loutkou, která „jen“ plní rozkazy pána. Afgán má v sobě málo z charakteru psa. Je spíš ochočeným zvířetem, které se přiklonilo k člověku. Jenže k bezproblémovému soužití člověka a psa v dnešním světě je třeba dodržování určitých pravidel a výchovy.

Afgán, i přes svůj výrazný lovecký pud, je schopen naučit se vhodné chování ke „svým“ zvířatům. Myslíme tím zvířata, která žijí v jeho blízkosti. Své kočce doma nic neudělá, ale za cizí venku se požene.

Pokud chcete, aby Váš pejsek byl výstavním zástupcem tohoto plemene, tak ho nemůžete nastěhovat do kotce na zahradu. Jeho srst je velmi náročná na údržbu a při pobytu venku je téměř nemožné  Jako svého pána si vybere toho, kdo mu věnuje nejvíce pozornosti, stará se o něj, krmí jej, chodí s ním na procházky. Dospělý afgán chce mít jeden domov a těžce nese odloučení od pána, nebo dokonce střídání majitelů.

 Afgán je inteligentní, byť se nám různé tabulky psí inteligence snaží namluvit opak. (V tabulkách jde totiž o poslušnost a lze to brát i takto: Který pes je chytřejší, ten co udělá, co mu přikážete, nebo ten, který udělá, co chce on sám?) To pouze jeho svéhlavost, nezávislost a samostatnost, tedy špatná ovladatelnost způsobila, že se o něm říká, že je hloupý. Ale je to trochu jinak, dá se říci, že je chytrý, ba přímo vychytralý, až dost. Afgán se totiž nenamáhá dělat věci, o kterých si myslí, že je nepotřebuje. Ale bez problémů se, i bez vašeho přičinění, naučí úkony, které jsou mu ku prospěchu (otevírat dveře, odpadkový koš, ledničku…). Chce-li, učí se velmi rychle, ale co se učit nechce mu jaksi trvá. Afgán dospívá pomalu a to fyzicky i psychicky. Dozrává ve věku kolem tří let.

Nejen na výchovu, ale též na pohyb je náročný. Jenže většinou ho nelze pustit kdekoliv, přijde totiž až sám uzná za vhodné. Přesto byste měli dopřát svému afgánovi volný pohyb na místech, kde je to možné, kde nehrozí nebezpečí úrazu.  Vydovádí se též na dostizích.

Afgáni se dělí na výstavní a dostihové. Pro jeho dlouhou srst není dost dobře možné skloubit obojí, pokud chceme jedno nebo druhé provádět na špičkové úrovni.Když pes zmokne, postrádá typický pach „mokrého psa“.Říká se, že afgán nelíná. Ale v období línání sem tam chlup doma najdete. Pes líná obvykle dvakrát do roka, ale protože teplotní rozdíl doma chovaného psa není tak markantní, jako v přírodních podmínkách, není ani línání tak silné. Takže s případnými chlupy si lehce poradíte při běžném úklidu.  Péče o štěně je stejná, jako o všechna štěňata. Vše, co chcete, aby uměl, ho musíte naučit. Nejlépe se štěně učí hrou. Od vás je třeba trpělivost, čas, pochopení a nezměrná láska. Chybami, nebo hrubou výchovou se pes stane hysterický, nebo agresivní, což se později těžko, nebo vůbec, nedá napravit. Čemu se dále musíte věnovat, je srst. I když nebudete chodit na výstavy, o srst je třeba pečovat (a neřešit to stříháním – je dost krátkosrstých plemen, máte-li zájem o takového psa). Štěně češeme od útlého věku (i když zatím není co), ale je to nutné, aby byl na česání zvyklý. Jinak je afgán normální pes a pokud jste ochotni respektovat zvláštnosti jeho povahy a přijmout afgána jako svého rovnocenného partnera, pak si afgána pořiďte.

Afgánský chrt je prastaré plemeno. Důkazem toho je i legenda o Noemově arše, kde zástupci plemene byli při potopě světa zachráněni. Samozřejmě je to jen legenda. Samotné jméno praví, že pochází z Afganistanu.Chrt byl nejlepším pomocníkem při lovu a jednou z nejdůležitější součástí jejich majetku, protože jim zaručoval možnost obživy. Nebylo lehké si zakoupit dobrého lovce, jelikož jeho cena byla veliká. Proto svému majiteli přinášel také velikou úctu.
Na západě Afganistanu existovaly dva různé rázy chrtů. Chrt horský – Murray, který lovil převážně divoké kozy. Byl menší, kratší, robustnější, silněji úhlený a více osrstěný. Chrt nížinný – Ghazni byl větší,delší, méně úhlený a méně osrstěný.A celkově oba typy vypadaly jinak než dnešní afgáni.
První psi byli dovezeni do Anglie v polovině 19. století, ale zásadní obrat nastal až když kapitán John Barff přivezl pětiletého psa „Zardina“. Tento pes byl předváděn na výstavách ve třídě exotických psů a za svého života neměl konkurenci. Poté trvalo mnoho let, než se objevil srovnatelný exemplář. Zardin se stal modelem podle něhož byl v roce 1912 sepsán první standard plemene. Nedochovaly se žádné záznamy o jeho potomcích, proto se předpokládá, že neexistují.
Ani major Bell Murray, který dlouho marně pátral v zemi původu po afgánech typu Zardin ,neuspěl. Proto v roce 1920 přivezl do Anglie skupinu chrtů, kteří se lišili. Byli to chrti stepní, později označováni jako afgáni Bella Murraye. O 7 let později se v Anglii objevil pes „Sirdar of Ghazni“, který byl importován z chovatelské stanice tehdejšího afgánského krále Amanullaha. Byl zástupcem horského typu a byl považován za nejlepšího chrta od dob Zardina. Paní Ampsová, která se skupinou dalších afgánů psa dovezla,vlastnila chovatelskou stanici of Ghazni. Od té doby se horskému typu též říká Ghazni. Ačkoliv se oba rázy velmi lišily, byli v chovu hned promíchány. I v dnešní době si lidé vybírají psi podle toho zda se budou věnovat dostihům , nebo výstavám.

Do naší republiky se uskutečnil první import v roce 1965 a to zásluhou pana Jiřího Badalce, ředitele liberecké ZOO. Český chov prochází dlouhou cestou. Chováni jsou afgánští chrti různých typů a v různé kvalitě a všech možných barvách. Nový zájemce o plemeno má dnes možnost vybrat si takového jedince, který bude odpovídat jeho představám. tzn. Buď pro dostihovou kariéru, na výstavy nebo jen jako psího kamaráda, který s ním bude sdílet společní gauč.